Květinářka kultivuje džungli. Buduje vlastní květinovou zahradu

„Stála jsem na vedlejším pozemku, který vlastní moje máma, koukala na ten sousední a říkala si, jaká je toho místa strašná škoda,“ vzpomíná Markéta Střechová na moment, kterým to před několika měsíci všechno začalo. Pozemek o čtyřech tisících metrech čtverečních sousedí se zahradou její matky a dlouhá léta se na něm vůbec nic nedělo. Původně ho vlastnila rodina sedláků, jejíž potomci plochu časem začali pronajímat drobným zahrádkářům. „Nakonec ho vlastnila čtveřice sourozenců, jenže se mezi sebou rozhádali, a tak došlo k tomu, že pozemek ležel dvacet let ladem,“ přibližuje vystudovaná květinářka a zahradnice.

Pokud tušíte, jak umí za dvacet let vyrůst třeba strom, je vám jasné, co všechno se na místě stalo. Pozemek zarostl trávou a nálety, které obestoupily původně vysázené stromy. Ze zahradních domků, kterých bylo na místě několik, se staly ruiny, čemuž výrazně pomohli bezdomovci, kteří tady přespávali a nanosili sem nejrůznější haraburdí. Jedna ze staveb navíc i vyhořela. Za léta, kdy si pozemku nikdo nevšímal, se z něj zkrátka stala jedna velká neproniknutelná džungle, kam vlastně ani nikdo moc pronikat nechce, protože se bojí, co tam najde. Až na Střechovou.

Zahrada místo Izraele

„Ještě před covidem jsem přemýšlela spíš nad tím, že půjdeme s mužem do jeho rodného Izraele a obchod budu řídit na dálku. Pandemií se to ale změnilo, v Izraeli se teď navíc zase válčí, takže je jasné, že se tam ještě dlouho nedostaneme. Tak jsem si řekla, že chci tenhle pozemek zvelebit, bylo mi líto té půdy, chtěla jsem ji zachránit. Nejdřív to ale nebylo s tím, že bych tady chtěla pěstovat kytky,“ vzpomíná Střechová.

To, jak bude místo využívat, se průběžně vyvíjelo s tím, jak se snažila dostat k majitelům pozemku. Dělili se o něj čtyři rodinní příslušníci, kteří ale místo neměli nijak rozparcelované a léta se spolu nebavili. Střechová je začala kontaktovat jednoho po druhém a přes počáteční odmítnutí si je přece jen získala. Dnes už vlastní tři čtvrtiny zahrady a zbytek má v dlouhodobém pronájmu. A po vyřízení všech formalit se na konci letošního února mohla s pomocníky pustit do práce. A že jí bylo.

„Vzali jsme to od pozemku mojí mámy. Vystříhali jsme díru v plotu a postupně jsme se prosekávali vším možným křovím. Měli jsme ale dobré načasování, konec února je na takové práce nejlepší. To už jsem věděla, že to bude opravdu květinová zahrada,“ líčí.

→ Potřebujete pomocníky na velké úkoly? Vyberte si z nabídky STIHL

Dnes už má spočítáno, že vlastními květy by byla schopná v sezoně pokrýt až 60 procent potřeby svého obchodu. Rostliny z domácí produkce jsou vůbec hitem. Stejně jako v kontextu ovoce a zeleniny se i v tomto odvětví přichází na to, že vozit růže z Keni není úplně v pořádku. Prodávat jenom vlastní květy ale Střechová nechce. „Nejsem květinový rasista, nemám ráda extrémy. Líbí se mi princip přírodní zahrady, kterého se chci držet, ale pokud máme v Evropě, třeba v Holandsku nebo v Polsku, prvotřídní kytky, ráda je s těmi svými namíchám,“ podotýká.

Než bude ale pěstovat ve velkém, ještě to potrvá. V podstatě všechen čas až dosud totiž zabralo vyčištění pozemku. Na místo přijel bagr, který sesbíral zbytky rozpadlých domků a nepořádek, který sem nanosili bezdomovci, a pomohl vyrýpnout zbytky kořenů stovek stromů, které tady šly k zemi. Následovalo zarovnávání pozemku a příjezd nákladních aut s asi 150 tunami ornice, která obohacuje zdejší jílovitou půdu. Všechno přitom monitoruje na svém instagramovém profilu.

Kdo by přišel na místo dnes, viděl by už zarovnané záhonky, ze kterých vykukují první chrpy a astry, a ještě nezarovnanou část, která dostane využití v nejbližších týdnech. „Vedle u mámy jsme letos už měli první sklizeň tulipánů. Tady máme nachystané místo pro jiřiny, které přijdou příští týden, a tamhle pod meruňkou budou hortenzie a čemeřice,“ ukazuje rukou kolem sebe přímo na místě Markéta Střechová. V její hlavě už je celá zahrada obsazená. Ví, kde budou bobuloviny i kde vznikne altán pro zimní pletení adventních věnců, skleník a fóliovníky a kde bude do budoucna snad i malý domek se zázemím. Mulčovat se tady bude slámou a třeba už příští rok by měly vykvést tulipány ze 14 tisíc cibulí, které už má květinářka objednané teď. Počítá s tím, že za rok se bude moct chodit přímo na místo pro jarní kytku. Zahrada je totiž hned na turistické stezce, po které lidé chodí na výlety.

„Půda je závazek,“ říká květinářka, když se rozhlíží kolem sebe. Za poslední týdny má za sebou obrovskou spoustu práce, ale zatím to vypadá, že jí do budoucna přinese čím dál víc radosti.