Aku versus benzín: Co řeší prodejci nejčastěji?

Podle Vladimíra Chlebiše, který prodává techniku STIHL v Hlučíně přes 20 let, je to téměř klasická situace. Zákazník vejde do obchodu s tím, že má určitou představu, ale něco tuší i o novinkách, jen přesně neví, co od nich čekat. „U akumulátorových výrobků se třeba už v minulosti spálili, vyzkoušeli nějaký laciný stroj, kterému vydržela baterie dva roky, a oni se teď bojí sáhnout po náhradě. Přitom my prodáváme akumulátory osm devět let a pořád si svoji výkonnost drží,“ nabourává jednu obavu Chlebiš.

Pak většinou následuje rozhovor o tom, jak bude zákazník techniku používat. Bude to jednou za čas na chatě? Nebo se počítá s tím, že bude stroj v zápřahu každý týden? I to je dobré vodítko pro výběr. „Dnešní benzín má trochu jiné charakteristiky než ten používaný před lety. Nemělo by se například stávat, že máte techniku s naplněnou nádrží půl roku na chatě. Pokud víte, že tam jezdíte občas, hodí se právě akumulátorové přístroje,“ popisuje Chlebiš.

Jiný příklad má ze svého obchodu Tomáš Dvořák z Benešova. Jeho zkušenost ukazuje, že na opravdu těžkou práci v lese, kde se pila celý den nezastaví, není nic lepšího než benzínová varianta a ještě nějaký čas nebude. Při jiných příležitostech ale vítězí kombinovatelnost a možnost umístit jednu baterii na více strojů, což jsou atributy akumulátorových variant. „Stalo se nám, že k nám přišla paní, která přišla o manžela, že se potřebuje sama postarat o zahradu. Nejdřív si koupila akumulátorový vyžínač a týden na to se vrátila pro malou pilu. Je to pro ni jednoduché, nabije, zastrčí a může řezat. Flexibilita těchto strojů je velká výhoda,“ říká Dvořák.

Novinky jako konkurenční výhoda

I on se setkal s nedůvěrou vztaženou k výdrži baterie. „Lidé mají pocit, že když se někde píše 20 minut, určitě to bude méně. Ale u nás opravdu platí, že když se píše 20, je to 20. Nikdo zákazníky nebalamutí,“ zdůrazňuje Dvořák, podle kterého se už akumulátorové stroje staly také konkurenční výhodou. Nakupují je i firmy, které poskytují služby péče o zahradu, protože tak dávají najevo mimo jiné to, jak jdou s dobou. „Tyhle stroje jsou levné, tiché a snadno ovladatelné. I člověk, který si takovou službu objedná, je kvůli sousedům rád, že mu nikdo s ničím kolem domu neřve.“

Ještě zevrubnější rozhovory probíhají při výběru sekačky. Pokud se zákazník rozhoduje pro její robotickou verzi, shodují se všichni oslovení prodejci, že raději dopředu pořádně mapují zákazníkův terén. „Takové sekačce je třeba terén přizpůsobit. Pokud se to stane, je to neocenitelný pomocník,“ vypozoroval Tomáš Dvořák.

Jak prodejci objíždějí zahrady a různé terény, mají už zkušenost, kde stroj nainstalovat půjde a kde ne. „U jednoho pána se nám stalo, že už opravdu nechtěl chodit za sekačkou. Doma ale nemá úplně anglický trávník, spíš klasickou rovnou zahradu. Provoz stroje jsme ale i na ní dokázali vychytat,“ líčí Jaroslav Straka, prodejce STIHL z Vizovic.

Jsou ale i případy, kdy technici na místě zakroutí hlavou a řeknou, že na dané místo se bude hodit varianta benzínová nebo klasická elektrická. „Jsou lidé, kteří jsou hrdí, že na takovou techniku mají finance, ale už neřeší, že pro ni nemají podmínky. Pokud vidíme, že by stroj na místě rozumně nešel provozovat, nemáme problém s tím říct, že zakázku nevezmeme. Nebylo by to správné,“ má jasno Vladimír Chlebiš. Zároveň si ale pochvaluje, že takových lidí s nesprávným očekáváním chodí jenom několik málo jednotek procent.

Obecně se všichni tři oslovení prodejci shodují, že právě akumulátorovým strojům bude v závislosti na finančních možnostech do pár let patřit budoucnost českých zahrad. Profesionální stroje, které jsou v zápřahu celý den a musí podávat enormní výkon, si ale ještě chvilku počkají.