Cesta pro místa, kde se lesu nedaří: Vědci zkouší pěstování z výmladků

Plochy zničené kůrovcem, borovice, kterým se nedaří kvůli suchu. Takové obrázky mají poslední léta před očima vědci z Mendelovy univerzity na části svých pozemků Školního lesního podniku Křtiny. Proto se už před lety rozhodli zakročit a vydat se doteď ne tolik preferovanou cestou – nezdravé stromy vykáceli a ty listnaté nechávají cíleně obrážet z pařezů. Po letech už vědí, že metoda funguje, a tak ji teď používají i na dalších plochách, kde by se běžnou cestou hospodařilo jen složitě.

„Nový porost, který se vyvíjí z pařezů předchozích stromů, čerpá sílu z vyvinuté kořenové soustavy rodičů a tím pádem je odolnější vůči klimatickým změnám i škůdcům. Je to stará metoda, která se dodnes používá v zemích s méně vyspělým lesnictvím. Výmladkový les sice kvalitou produkce zaostává za klasickým, takzvaným vysokým lesem vzniklým ze semene, důležité ale je, že na daných extrémních lokalitách vůbec nějaké lesy porostou, budou sloužit jako zdroj palivového dřeva a naplní půdoochrannou funkci,“ říká Lumír Dobrovolný, vedoucí oddělení rozvoje a pedagogiky Školního lesního podniku Křtiny. Ten funguje jako součást Mendelovy univerzity, takže sem dochází studenti na výuku a některé věci se místo ze skript učí přímo v praxi. A učí se také s použitím kvalitní techniky – univerzitní podnik využívá i prodává stroje značky STIHL.

Z pařezu rychle jako blesk

Budování nízkého nebo také výmladkového lesa znamená, že majitel nekupuje žádné sazenice, pracuje jenom s pařezy listnáčů, například s duby, habry, lípy nebo javory (jehličnany totiž z pařezu neobrazí), které už na místě rostly. Proto jde o starou techniku, obnova ze sazenic je až produktem moderního lesního hospodaření. Když si výzkumníci obě metody pěstování porovnali, zjistili, že nízký les na začátku roste rychleji než vysoký ze sazenic. Výmladkový porost ale nikdy nedosáhne takové výšky, proto se nehodí na klasické výnosové hospodaření – takto vzniklé stromky totiž do požadovaného objemu nedorostou a jsou křivé. Pro ty, kdo ale dlouhé silné kmeny nepotřebují, je to podle Dobrovolného dobrá cesta. Zvlášť když je jasné, že další alternativa, jak zalesnit komplikované plochy, ani moc není.

„Nová“ technika je pro majitele lesa levnější a její využití pomáhá efektivněji bojovat proti erozi půdy. Odborníci z Mendelovy univerzity navíc dělají i to, že nízký les kombinují i se zbytkem původních stromů schopných dorůst do výšky, takže vzniká takzvaný střední les. „Následná generace porostů s menším počtem stromů, velkými korunami a hustým podrostem bude stabilnější a odolnější,“ zdůraznil Dobrovolný.

Sledování života takového lesa navíc ukazuje, že se v něm objevují také dnes už málo vídaní živočichové – konkrétně na plochách Mendelovy univerzity jde hned o 30 druhů zapsaných v Červeném seznamu ohrožených bezobratlých druhů ČR. Běžnému člověku, který jde kolem takového lesa, tak už jen zůstává úkol zvyknout si. „Nízký a střední les vypadá jinak než ten stávající. Porosty sice jsou méně přehledné a hůř průchozí, zato jsou ale celkově pestřejší, a hlavně budou existovat do budoucna,” podotkl Lumír Dobrovolný.