Jak se vyznat v označení stromů?

Zatímco klasickým návštěvníkům lesa bohatě stačí zmíněné turistické značení, pro lesníky a správce lesů je tento způsob bohužel nedostatečný. Proto vznikl ucelený soubor dalšího značení, jímž jsou označovány okraje revírů, významné stromy, stromy určené na skácení a tak dále.

Trvalé značky

Všechny lesy jsou pro lepší orientaci a správu rozděleny do menších prostorových celků. Jejich hranice často tvoří cesty, potoky, průseky apod. Na stromech jsou hranice označeny dvěma vodorovnými bílými pruhy o délce 20 cm a šířce 4 cm. Mezera mezi nimi měří 4 cm. Značení je pro dobrou orientaci poměrně husté a značí se trvalými barvami.

Trvalými barvami jsou značeny také nejkvalitnější stromy, které slouží pro sběr osiva. Ty poznáte podle dvou vodorovných pruhů po celém obvodu kmene, mezi nimiž je evidenční číslo každého stromu.

Právě vstupujete do rezervace

Rádi se vydáváte do lesa mimo vyznačené trasy? Vstup do ochranných zón nyní poznáte i bez mapy. Tato speciální území mají totiž hranici vyznačenou širokými červenými pruhy. Pokud vidíte pouze jeden, nacházíte se uvnitř takového území. Pokud vidíte dva, jste ještě mimo něj.

Barevné stromy na těžbu

Neonové značky většinou v lese nejdou přehlédnout. Označují se jimi stromy určené k těžbě. Tečka na stromě značí individuální těžbu. Při plošných sečích se okraje značí svislými pruhy a obráceným písmenem T. Křížek naopak znamená pro strom záchranu. Pohyb velkých těžebních strojů, harvestorů, lesem se řídí šikmými pruhy a šipkami na kmenech stromů. Označením L či pořadovým číslem jsou značeny lapáky na kůrovce.

Značení v lese občas hraje všemi barvami. Lesníci totiž jejich pomocí odlišují probírku, mýtní těžbu, kůrovcovou těžbu, palivové dříví apod. Obecné barevné pravidlo neexistuje. Z praktických důvodů je však nejčastější červená nebo neonová.

Tak co? Také už se při další návštěvě lesa budete dívat na značení jinak?