Odborný prodejce STIHL vyvrací mýty o technice v online i offline světě

„Do všeho jsem vždycky šel po hlavě. I to čalounictví jsem od začátku myslel vážně a chtěl jsem si hned po vojně zařídit u rodičů doma čalounickou dílnu a začít podnikat. Dopadlo to ale tak, že jsem po škole už nikdy neopravil na zakázku jedinou židli,“ říká na úvod energický chlapík. Rodiče totiž mezitím založili firmu na údržbu veřejné zeleně, a tak se po návratu z armády místo restaurování nábytku ujal křovinořezů a sekaček a v rodinné firmě přiložil ruku k dílu.

„Tehdy jsme se ve třech lidech starali o 90 hektarů zeleně a k tomu jsme samozřejmě potřebovali techniku. V té době jsem se stroji STIHL pracoval opravdu každý den. Když se psal rok 1995, dospěl jsem k tomu, že bychom mohli zkusit stroje STIHL prodávat. Byl to můj nápad, který rodiče podpořili,“ vzpomíná na své začátky Vodrážka. První prodejna vznikla přirozeně v domě rodičů, postupně ale otevřel další dvě. Podnikání mu tak dobrých 15 let stálo na dvou nohách. „Jak rodičům začaly ubývat síly, postupně se utlumil i počet zakázek na údržbu zeleně. Po smrti otce jsme se víc zaměřili na obchod a činnost firmy na údržbu zeleně jsme ukončili,“ říká. Ze tří prodejen má dnes jednu, v Uhříněvsi na ulici Přátelství, kde kromě jeho samotného a jeho manželky pracuje ještě technik, který v rámci odborného servisu opravuje zákazníkům stroje.

Moderní technologie symbolem změny

Rozvoj internetu a komunikačních technologií se otiskl i do Vodrážkovy každodenní náplně práce. Přišel totiž s nápadem založit nejen pro své zákazníky, ale pro všechny fanoušky a majitele strojů STIHL veřejnou facebookovou skupinu s názvem STIHL stroje a vše kolem nich, která má už více než deset tisíc členů. „Tento můj nápad vzešel z potřeby rozkládat mýty, vyvracet nesmysly a ukončovat diskuse v online prostředí. V mojí skupině se potkávají všichni, jak kritikové a šťouralové, tak i běžní uživatelé, kteří řeší nějaký problém se svým strojem. Vedu s nimi polemiky, radím jim, ale i odrážím jejich nemístné poznámky. Denně správou této skupiny strávím průměrně dvě hodiny, ale někdy je to i víc,“ prozrazuje a netají se rozčarováním nad tím, kolik zloby v sobě někteří diskutující mají.

Díky svým online aktivitám je ale mezi zákazníky velmi známý, a proto se v jeho prodejně na frekventované spojnici mezi Říčany a Prahou rádi zastavují. Za celou dobu, co se věnuje práci s lidmi, sleduje, jak se chování zákazníků proměnilo. V online prostředí, ale i v prodejně. „Argument, že na internetu je to levnější, nerad slyším. Prodávám zboží s přidanou hodnotou, protože mu rozumím, umím mu poskytnout servis a dokážu každý stroj opravit,“ vybírá slova, která v jeho obchodě zaznívají nejčastěji.

Druhou výraznou změnou, kterou vývoj nových technologií přináší, je příchod akumulátorových strojů. Jejich potenciál vidí v tom, že není nutné mixovat benzín s olejem ani dýchat výfukové zplodiny ze spalovacího motoru. „Baterie zajišťují běžným uživatelům bezstarostnost, proto je to na doma geniální věc. Ve vývoji ještě určitě nejsme na konci a já se moc těším na to, co přijde. Navíc do budoucna nebudou potřeba žádní mechanici-opraváři, ale zdatní odborníci na elektroniku,“ přemýšlí nahlas Vodrážka.

Každý konec je začátkem něčeho nového

Ještě v loňském roce jste se mohli s Markem Vodrážkou potkávat na sérii závodů Offroad Trial. Jako bývalý dvojnásobný mistr České republiky se úspěšně zúčastnil i několika evropských šampionátů. Toto období mu bude navždy připomínat 140 vítězných trofejí, které zdobí jeho uhříněvskou prodejnu. „Se závodním autem se definitivně loučím právě v těchto dnech. Po nešťastném úrazu, kdy jsem na závodech v Jihlavě ve tmě šlápl do prázdna do kanálu, ze kterého někdo oddělal poklop, a zlomil si škaredě nohu, jsem pochopil, že nejsem nesmrtelný,“ říká se smutkem v hlase. Z této životní etapy má spoustu kamarádů po celém světě, ale i nesmazatelné vzpomínky a řadu neuvěřitelných historek.

Jeho dobrodružnou povahu dokládá i dodávka, kterou si postupně a vlastníma rukama předělává na obytný vůz. S rodinou s ní jezdí třeba v zimě lyžovat do Krkonoš. Nebo před pár dny do Brna na koncert. V minulosti se věnoval i sportovní střelbě nebo muškaření. „Bojuju s časem. Nápadů, co bych chtěl dělat, je celá řada. Nejvíc ze všeho mě ale zaměstnává STIHL a vše kolem něj,“ přiznává. Ačkoli je mu teprve 45 let, už teď přemýšlí nad budoucností. A to nejen svého obchodu, ale i řemesla jako takového. „Jako zaměstnavatel už teď vidím, jak je těžké najít šikovného a spolehlivého technika. Ti, kteří to mají v rukách, postupně odcházejí do penze, a vychovat si mladého pokračovatele chce nejen trpělivost a čas, ale i odvahu, protože u něj vždycky hrozí riziko, že se naučí, co potřebuje, a otevře si v sousední obci svůj vlastní obchod,“ říká na závěr s vážnou tváří.