Rada odborníka: Rizikové kácení přenechte nám

Skoro každý den má výhled, jaký většina lidí zažívá jenom z rozhledny. Vojtěch Rýdl ze Seče na Chrudimsku totiž za pomoci speciálního vybavení šplhá na vysoké stromy, které je potřeba nějak upravit, aby neohrožovaly okolí nebo se mohly dál vyvíjet. Na velké kochání ale nemá čas. Takové zásahy se musí dělat rychle, protože dole většinou čekají majitelé pozemku nebo motoristé, kteří potřebují projet po silnici.

Rýdl absolvoval lesnickou školu ve Svobodě nad Úpou, kde ke značce STIHL přilnul, a pak se několik let živil jako těžař. Protože ale odmala lezl s tátou i po skalách, časem ho zlákala nabídka stát se arboristou a věnovat se právě rizikovým pracím ve výškách. Přece jen průpravu na to z lezení po skalách měl výbornou. „Jako arborista se člověk stará o všechno od výsadby, přes výchovné řezy u mladých stromů, po torzování těch přestárlých, aby mohly růst dál, jejich vazbu nebo likvidaci,“ vypočítává 30letý Rýdl, jak různé zakázky dostává. Aby je mohl přijímat, potřebuje mít speciální zkoušky a hlavně vědět, co v koruně dělat, aby jeho práce stromu prospívala.

Volají mu v zásadě dvě skupiny klientů – ti první jsou majitelé zahrad nebo nemovitostí, kteří chtějí vylepšit svoje okolí nebo zkontrolovat vzrostlé stromy. Druzí jsou z různých úřadů a měst, protože mladý arborista se stará i o parky, aleje podél silnic nebo oblasti postižené rozmary počasí, při kterých se stromy ve velkém lámou a kácí k zemi.

Nejčastější pacient: Lípa

„Typický příklad jsou třeba majitelé zahrady se stoletou lípou, kteří chtějí, aby strom rostl dál, ale už je moc velký. To pak dělám obvodovou redukci a zkracuju větve, aby se zbytečně nelámaly,“ líčí Rýdl. Čas od času narazí i na takové, kdo si se stromem nejdřív chtěli poradit sami. A rovnou říká, ať se do takových věcí nikdo raději nepouští. „Je z toho spousta zbytečných úrazů. Laik vyleze nahoru s pilou a v koruně zjistí, že s ní není schopný na místě pracovat.“

Pořezat si dřevo na zimu to ano, ale jiné úkoly zkrátka patří do rukou odborníkům. Právě oni totiž vědí, co je pro strom dobré a podle jakých kritérií se rozhodovat, co s ním dál. Arborista posuzuje tah a tlak dřevěných částí, natočení celého stromu a další parametry, které jsou unikátní pro každé místo. Mimochodem o lípách nemluví náhodou. Jak je to národní strom, najde se jich po republice asi nejvíc. A jak mají křehké dřevo, často se lámou.

Vidí to i lidé z různých krajinářských odborů ve městech nebo správci zeleně. I s nimi Rýdl spolupracuje, často to ale obnáší víc práce mimo stromy, než na nich. V první fázi s klientem sedne do auta a objede jednotlivé stromy nebo park, aby se přesně stanovilo, co je potřeba udělat. „Pak řešíme různé uzavírky silnic nebo vyjednáváme s majiteli pozemků, na které může naše práce dopadat, aby o tom věděli a dotklo se jich to co nejmíň,“ přibližuje Rýdl. Zrovna teď má na starost sadu topolů, které mají na pařezu tři a půl metru, a bude se kvůli nim jedna silnice také uzavírat. Bezpečnost především.

Kdo ale někdy přemýšlel nad tím, jestli třeba stromy v jeho parku nebo kolem jeho silnice vydrží, pro toho má Rýdl uklidnění. Jeho povolání se v Česku provozuje už řadu let a za tu dobu jsou stromy, které hrozily pádem nebo lámáním velkých větví, z většiny ošetřené. Jejich majitelé nebo správci pozemků navíc slyšívají i na doporučení, že v drtivé většině není potřeba rovnou kácet, ale stačí jen provést výchovné řezy, které velikány pošlou do další etapy života. V tom se mimochodem dost odlišujeme od Švédska, se kterým má arborista také zkušenost. Snad kvůli tomu, že je tam stromů a přírody obecně daleko víc, se většinou sahá k definitivnímu pořezu a ne k modelování stromu, které Rýdl upřednostňuje. Stráví díky tomu v korunách stromů hodně času. Když ale dostane otázku, jestli se někdy bojí, zavrtí hlavou: „Strach ne, ten necítím. Spíš respekt, ten musí mít člověk vždycky,“ povídá muž, jenž se v práci neobejde bez sportovní lezecké výbavy, sedáku se všelijakými pomocnými prvky na spouštění nebo stupaček.