Řezbářku od Dukovan znají i za hranicemi Česka

I proto se stala uměleckou řezbářkou. Při výrobě dřevěných dárků a dekorací používá nejčastěji různá dlátka nebo pilníky, ale i motorové pily. Ty jí pomáhají nejen s přípravou dřeva na topení, ale především s vyřezáváním soch. Jak se stala Hoblinkou a co ji na její práci nejvíc těší?

Už během středoškolských studií přišla na to, že práce se dřevem je pro ni to pravé. Přihlásila se na obor Truhlář, a právě tam si uvědomila, že nechce vyrábět vestavěný nábytek nebo kuchyně z lamina, ale že touží po něčem jiném. Absolvovala několik řezbářských kurzů a dnes ovládá jak tradiční řemeslo, tak jeho novodobou podobu, tedy řezání soch pomocí motorové pily a dalších moderních nástrojů. „Lidské postavy ale moc nedělám, raději se zaměřuji na zvířata, která umím lépe vystihnout. Vyrábím je podle figurek a podle kmene, který mám k dispozici. Nerada plýtvám, a proto chci každý kmen využít na maximum,“ vysvětluje mladá žena, která se pro práci se dřevem narodila a přezdívku Hoblinka dostala od svých spolužáků.

Klíč k úspěchu? Trpělivost, správná technika a stroj, co vydrží každodenní zátěž

Když se rozhodla, že dlátka vymění za motorovou pilu, a malinké figurky za sochy v životní velikosti, začala hledat vhodné nástroje, se kterými by se jí pracovalo nejlépe. Navštívila proto ivančický obchod s technikou STIHL a s výběrem svého prvního stroje si nechala poradit. „Mojí první pilou byla STIHL MS 180, která je lehká, abych ji byla schopná unést. Pan prodejce mi na ni dal carvingovou lištu a já začala tvořit svá první dílka,“ vzpomíná Hoblinka. „Mojí velkou výhodou v začátcích práce s motorovou pilou bylo, že jsem uměla pracovat s dláty, a dokázala jsem si tak lépe představit tvar výrobku ve dřevě. S pilou a větším špalkem se ta představa jen zvětšila a zvětšila se i technika, kterou používám. S každým dalším výrobkem přichází zlepšení, takže když dnes vidím své první sochy, už se mi tolik nelíbí. Od pohádkové sovičky, která s tou reálnou nemá pranic společného, jsem se posunula k realistickým zvířatům. Nedávno jsem například pro jednu restauraci v Bohumíně tvořila dřevěnou sochu bernského salašnického psa v životní velikosti,“ popisuje Hoblinka.

Při hledání vhodného nástroje vyzkoušela snad všechny možnosti, elektrické i aku stroje, motorové pily, ale i různé lišty. Nakonec vyhrála klasická motorová pila, a to díky svému výkonu. „Hodně řezbářů používá v dílnách aku pily kvůli jejich tichému provozu. Já řežu pilou zásadně venku, takže mi její zvuk nevadí, a navíc mám ráda přesnost řezů, které díky ní lehce dosáhnu,“ zdůrazňuje. Aku pily ale používá při vyřezávání soch z ledu, u kterých se klasické motorovky kvůli tání ledu používat nedají. Naposledy si práci s ledem užila na Hrebienku v Tatrách.

Náročné práce se stroji se nebojí, na každodenní dřinu je zvyklá. „Musím to střídat, půl dne obvykle trávím venku s pilou a půl dne jsem v dílně, kde pracuju dlátkem na malých věcech. To je pro mě oddych,“ přibližuje svoje pracovní aktivity Hana Smejkalová, jejíž web uhoblinky.cz je plný ukázek malých i velkých výrobků ze dřeva. S velkými dřevěnými sochami jí dnes pomáhají celkem čtyři pily STIHL, z nichž největší je MS 251, se kterou svoji práci u velkých špalků vždycky začíná. „Tato pila je na mě už těžká, kolegové-muži se ale ohání s ještě těžšími kousky, ale to už by na mě bylo moc,“ usmívá se. Svým strojům dokáže sama poskytnout i základní servis, jinak využívá služeb odborného poradce v Ivančicích.

K práci si nejčastěji vybírá dubové dřevo, které má dlouhou životnost a málo praská. Jen je pak třeba dílo občas přetřít lodním lakem, který odpuzuje vodu, a socha potom vydrží celoroční pobyt venku a všechny změny teplot. Kousky vyřezané z lípy naopak vydrží velmi málo, ani ne deset let. „Dřevo pro tvorbu si sháním sama, pomáhají mi v tom lesáci z okolí, majitelé pil, ale i soukromí vlastníci, kteří potřebují pokácet staré stromy. Pro dobrý materiál si ale občas jedeme i pěkně daleko.“

Řezbářská spolupráce napříč střední Evropou

Hana Smejkalová začala své výrobky prodávat nejprve na řemeslných a adventních trzích, pak ale přišla i poptávka od organizátorů, aby ukázala, jak její výrobky vznikají. Se svojí řezbářskou show tak vystupuje nejen po celé České republice, ale i v Polsku a na Slovensku. Věnuje se i speed-carvingu, tedy řezání na čas, což je u diváků velice oblíbená disciplína.

Na akce po Česku i do zahraničí vyráží z malé vesničky u Dukovan. „Díky řezbářství hodně cestuji. Mnoho mých děl zdobí městské parky nebo venkovní prostory restaurací. Moje dřevěné sochy ale najdete i v soukromých zahradách po Česku i Slovensku, proto mám na svém webu i výrobky s nápisy ve slovenštině. Výzvou do budoucna je vstoupit na polský trh, kde mě už lidé také znají,“ popisuje energická rusovláska, která by také chtěla organizovat kurzy řezání pilou u sebe doma na statku.