Tesař víří na stavbách 700 let ulpělý prach. Opravil Karlštejn i Pražský hrad

Krásný příklad za všechny, aktuálně dokončovaný strop v Císařském paláci na Karlštejně. „Tak velká oprava se tam nedělala mnoho set let a mnoho set let na ni zase nedojde. Spotřebovali jsme na ni 300 kubíků dřeva. Na Karlštejně kdysi právě takový strop býval, ale špatně dopadl, bolševici ho zavezli sutí a zabetonovali. My jsme suť i beton vyvezli a udělali jsme to hodně podobně předchozímu stavu,“ líčí Jankovský vlastně dost jednoduše něco, co vyžaduje spoustu přípravných prací a následně opravdu hodně fyzické dřiny.

Každý kus dřeva, který sem přišel, se opracovával sekerou ručně. „Stropní trámy, které jsme použili, mají rozměr 29 na 26 centimetrů a délku 8,5 metru. Když jsme to měřili, tak jenom čištění každého z nich chtělo 28 až 30 tisíc ran sekyrou.“

Kouzlo dendrochronologie

Jakoukoliv takovou rekonstrukci předchází výzkum, často dendrochronologické analýzy na určení stáří původního dřeva, důkladné plánování a obhlídky. V ideálním případě je u toho Jankovský od začátku i s památkáři a statiky, aby rovnou řekl, co je třeba vyměnit nebo udělat úplně nově a co ještě naopak vydrží. „Karlštejn byl případ úplně nového řešení, z původního dřeva jsme neviděli ani třísku. Měli jsme jenom nákresy a strop pod Mariánskou věží, ze kterého se dalo vycházet. Ten podle datace pochází z roku 1354.“

Kde jsou historici, tam se samozřejmě objeví i spousta zajímavostí. Jankovský tak vytahuje jeden příběh za druhým. Třeba to, že dendrochronologie na Karlštejně ukázala, že jedna ze zdejších bran je ještě o 40 let starší než hrad samotný. Všechno tak nasvědčuje tomu, že Karel IV. nebudoval na zelené louce, ale navazoval už na nějakou existující stavbu, kterou rozšiřoval.

Do dřeva, které pochází třeba ze 14. století, Jankovský neřeže často, ale když už, bezpečně si to pamatuje. Pravidelně na to dochází třeba při opravách Pražského hradu, kde už měl na starost 28 zakázek. Tam se dokonce, co do staletí, „propadl“ ještě hlouběji. „Architekt Plečnik tam pod třetím nádvořím vyhrabal studnu a zbytky roubených domů dokonce z 9. století. Jak takové dřevo vypadá? Kupodivu pořád jako dřevo, stále drží,“ přibližuje odborník, který ale jinde odfukuje už jenom ztrouchnivělé kusy. Tam kde ne, cítí velkou úctu. „Když má člověk říznout do gotického dřeva, chce se mu někdy až pokřižovat,“ přiznává a nepřestává vytahovat zajímavosti.

Například staroměstský Anenský klášter má jediné dva sakrální gotické dochované krovy v celé Praze. Traduje se, že všechny ostatní nechal Jan Žižka spálit. Tyto vydržely jen proto, že když dovnitř vtrhnul, šla mu naproti žena, zdejší abatyše, u které se ukázalo, že je Žižkovou tetou. Kromě historických příběhů se Jankovský setkává i s doklady různých magických rituálů. „V mezistropí a krovech už jsem našel třeba kostru netopýra nebo kočky. Žádné z těch zvířat se tam nemohlo dostat. Zazdili je tam stavitelé, jde o druh magie na ochranu stavby před požárem.“

Ke svým zakázkám se Jiří Zdislav Jankovský, jinak také velký fanoušek plavení na vorech a značky STIHL, dostává různě. Někdy se stane součástí dlouho plánované opravy, jindy spěchá k nečekané havárii. Hlavně u stropů a krovů se nedá lelkovat. Protože jde o navštěvované památky, mohly by důsledky havárie ohrozit návštěvníky nebo existenci památky samotné. „Stává se také to, že se naplánuje jen výměna krytiny, ale přitom se zjistí, že je špatný také krov. Poslední dobou hodně vidím, že se o to postaraly různé rekonstrukce z 90. let, kdy se instalovaly fólie a izolace do podkroví. Takových oprav nás čeká ještě spousta,“ líčí tesař, jehož si najímají správci chráněných státních nemovitostí i soukromí majitelé.