Váchalovský mlýn ve službách značky STIHL

Jak vás napadlo usadit se uprostřed ničeho ve starém mlýně?

Tento mlýn patří naší rodině od roku 1923, ale první zmínky o něm jsou doloženy už ze 13. století, kdy jej měli ve své državě pánové z hradu Rýzmberk, který se dodnes dochoval jako zřícenina na kopci nad námi. Později, za první republiky, byl náš mlýn přestavěn na pilu a vodní elektrárnu. Někdy v té době, na začátku 20. let 20. století, mlýn koupila má prababička. V té době fungoval velmi dobře, ale po válce… škoda mluvit. V osmačtyřicátém nám byl mlýn zabaven a vrátil se nám až v 91. roce v dezolátním stavu. S tatínkem jsme si ale řekli, že by byla obrovská škoda takovou stavbu nechat zchátrat, tak jsme se vrhli do oprav.

A v té době už jste uvažoval o spolupráci se společností STIHL?

Ne ne, to přišlo mnohem později. S restitucí nám vrátili i okolní les, který byl strašně přerostlý. Tak jsme s tatínkem vykáceli les, nechali nařezat a vyschnout prkna. Nakonec je z toho 400 m² nových podlah. Do toho jsme znovu sázeli les a tak. Práce byla spousta. A všechno jsem dělal se stroji STIHL. Oslovily mě, líbila se mi jejich kvalita a spolehlivost. S lesem pak byly spjaté i další práce jako prořezávky a vyžínání. K pozemkům naší rodiny patří také obrovské louky, které bylo třeba nějakým způsobem obhospodařovat. I na to vždycky přišel na řadu stroj od STIHLu. No, a jednoho dne jsem se rozhodl, sebral odvahu, zavolal do Modřic a požádal jsem o zastoupení.

Pokud se nepletu, je to letos vaše 12. sezóna spolupráce se společností STIHL. Staráte se o všechno sám?

Ze začátku jsem pracoval s tatínkem, ten ale bohužel před rokem umřel. Ke konci se už chodil jen dívat, sednout si, dát si kafe a rozmlouvat. Ale ze začátku mi strašně pomáhal. Bez něj už bych znovu začínat nechtěl. Myslel jsem si, jak tomu rozumím, ale čím víc jsem tomu rozuměl, tím víc mi bylo jasné, že nevím vůbec nic. Taky jsem zjistil, že STIHL nejsou jenom pily a křovinořezy. Je to spousta dalších strojů, které jsem musel objevit a poznat. Třeba byly podzimy, kdy byly foukače nejprodávanějšími stroji. Nebo před pěti lety, kdy se prodal stejný počet motorových nůžek jako křovinořezů. Musíte zkrátka znát a umět opravit všechno.

A opravujete i 25 let staré stroje?

Samozřejmě opravuju, ale chce se na to dívat i trošku z dlouhodobějšího hlediska. Nejde do nekonečna opravovat technicky zastaralé stroje. To pak není možné udržet krok s novými technologiemi. Takže pokud jsou to maličkosti, tak samozřejmě opravuji. Ale co se týče větších věcí, přihlížím na ekonomický stav dotyčného zákazníka, jestli si může dovolit koupit nový stroj apod. Pak ho zkouším naťuknout, jestli tedy nechce raději vzít nový, že už se mu to vyplatí.

Váchalovský mlýn leží na samotě mezi Domažlicemi a Kdyní. Nachází za vámi zákazníci cestu?

Myslím, že už ano. Začátky jsou těžké, ale to pro každého. Prvních 6 let jsem veškerý zisk vracel zpět do podnikání. Hlavně si ale myslím, že pokud se něčemu oddáte na 12 hodin denně, tak to zkrátka jít musí. Jde o to držet termíny, aby byl zákazník spokojený, a stále kráčet směrem dopředu.

Z vašeho povídání mám pocit, že to pro vás skoro není práce, ale spíš koníček…

Na rovinu? Na peníze až tak nehledím, hlavně, že jsem večer udřený a dobře se mi spí. Baví mě na tom asi všechno. Nejvíc asi to, že když něco nefunguje, tak já dokážu přijít na to, jak to opravit. Taková chlapská ješitnost. Když zákazník přijde a po prvních dvou větách popisování problému vím, jak mu pomoci. To zkrátka můžu.

Když je práce vaším koníčkem, stíháte kromě toho i něco jiného?

Celý můj život se motá kolem motorů. Mojí celoživotní láskou jsou motorky, automobily a motocykly ze 70. a 80. let. No, a pak taky údržba pozemků a nemovitostí okolo. Je úžasné, když si sednu na sekačku, vezmu si sluchátka, pivo do ruky a prostě jedu.

Zároveň jste ale sběratel motorek a pil, je to tak?

Ano, začínali jsme už s tatínkem. Motorek mám celkem 22. Většinu jich mám tady ve sklepě, další o patro výš a některé v Domažlicích. A kolik mám pil, to popravdě asi sám nevím. Kromě osmi je to všechno značka STIHL. Nejvíc si ve své sbírce vážím modelu STIHL 023 L, těch už totiž moc není. Splňuje emisní limity pro Švýcarsko a to L znamená, že je tichá. A opravdu, i když je z roku 1993, když běží, motor skoro nejde slyšet. Jako by to byla elektropila. Motory, motorky, to je zkrátka moje. A proto mě ta práce baví.