Vraťme do Česka přirozený les. Jenže co to vlastně je?

Velké téma posledních let lesního hospodářství je kůrovec a to, jak lesy ničí. To je dáno tím, na jak velké ploše Česka rostou smrkové monokultury. Jak se to vlastně stalo?

Na to není jednoduché odpovědět, protože tyto porosty jsou staré 60 až 80 let. Proč se tehdy vysazovaly? Lidé dřív ve smrčinách viděli řadu různých pozitiv – smrkové dřevo bylo nejvyužitelnější pro zpracování v průmyslu, jako stavební dřevo, surovina pro stolařství i pro výrobu celulózy. Vysazování smrčin zkrátka představovalo ekonomickou hodnotu do budoucnosti, nebyla to určitě otázka politických záležitostí, jak by si někdo mohl myslet. Smrky se vysazovaly už před druhou světovou válkou. Lidé v nich viděli potenciál a nikdo si tehdy neuvědomoval, že by mohlo dojít k takovému problému, s jakým se potýkáme teď. Někteří majitelé byli osvícenější, takže se už tehdy snažili tvořit se smrkem směsi, někteří ne. Je třeba si ale uvědomit, že volání po přirozených lesích, které dnes slýcháme, není opodstatněné. U nás a ve střední Evropě obecně se nedalo o přirozených lesích mluvit ani před sto lety, ty jsme tady měli naposledy někdy v 16. nebo 17. století. Už od té doby máme uměle obhospodařované nebo člověkem intenzivně využívané lesní porosty.

Zkuste přiblížit, co si má člověk představit pod pojmem přirozený les.

V Česku existují jen fragmenty původních lesních porostů, jsou to většinou chráněná území. Například my na pozemcích univerzity máme osm procent lesních porostů v určitém stavu ochrany, jedná se o přírodní rezervace, národní přírodní rezervace, přírodní památky a podobně. Je to ale výjimečná záležitost vzhledem k tomu, že se jedná o univerzitní majetek. Naši předchůdci se snažili už od založení fakulty vyhledávat lesní porosty, které měly k přirozeným porostům velice blízko. Naše lesy nevznikly ani tak z důvodu ochrany přírody, i když to spolu souvisí, ale spíš kvůli sledování procesů, které se v lesích bez zásahů dějí. Po republice je takových oblastí víc, ale rozhodně je to v poměru k celkové ploše lesů jen malá část.

Zajímá vás i první díl rozhovoru o tom, jak pečovat o vlastní les? Najdete ho tady.

Má smysl se za každou cenu snažit vracet k původnímu složení lesů?

Já se na to dívám spíš z trochu jiného hlediska, a to je budoucí stabilita porostů. Ani v běžných lesích dnes určitě nemusíme za každou cenu tvořit směsi lesních dřevin, kde bude 15 různých druhů. Určitě by se ale měly respektovat přírodní podmínky a složení dřevin, které na danou lokalitu patří. Jsou tam doma, mají tam největší vitalitu. Je ale také možné, že do budoucna se budeme muset vzhledem ke globální klimatické změně uchýlit i k jiným dřevinám, třeba těm z jižnějších částí Evropy. Poslední dva roky byly sice lepší, co se týče srážek a teplot, ale jestli je to dlouhodobý trend, to teď nikdo určit nedokáže.

Takže prostředkem boje proti monokulturám nemá být tvorba pralesů, ale spíš „něco mezi“?

Vracet se k pralesům určit nebudeme. Myslím, že kdyby lidé věděli, co to přesně obnáší, ani by je nechtěli. Málokdo si dovede představit, jak takový opravdu přírodní les vypadá, že se pro rekreační funkci rozhodně nehodí. Jedná se o neprostupné porosty, kde je spousta suchého dřeva a padají v něm větve. Ve střední Evropě něco takového není cílem a vlastně ani možné.

I kvůli kůrovci teď řada lidí a milovníků přírody chodí pomáhat s vysazováním nových lesů. Je možné k tomu pustit opravdu kohokoliv?

Podobné akce organizujeme i my a rozhodně se žádné pomoci nebráníme. Zalesňovat je schopen každý, je to stejné, jako když sázíte doma na zahradě. Ale určitě je potřeba tyto akce zorganizovat a vždycky musí být přítomen někdo, kdo má představu, jak to má probíhat, dokáže lidem vysvětlit, co mají dělat, a pohlídat je. A organizátor musí také počítat s tím, že pracovní výkon těchto lidí nebude takový, jako když se o výsadbu starají profesionálové. Nicméně pro majitele lesa je každá pomoc dobrá. Sazenice a další péče o mladé stromky nejsou zadarmo, tak je potřeba, aby všechno mělo kvalitní základ.

Potřebuje čerstvě vysazený mladý les nějakou péči? Jakou?

Čerstvě osazené plochy určitě nemůžeme ponechat jen tak napospas dění. I do toho nějakým způsobem vstupuje legislativa. Jak jsem mluvil o tom, že majitel lesa je povinen do určité doby zalesnit odtěženou plochu, tak do dalších sedmi let od zalesnění by plochy měly takzvaně vykazovat parametry zajištěných kultur, kde už je předpoklad, že z mladého lesa bude lesní porost. Do té doby jde o to, aby stromky neohrožoval plevel a zvěř. Než toho jako majitel docílíte, je potřeba provádět úkony, které obojímu zabrání – vyžínat trávu a křoviny mezi stromky a proti zvěři instalovat oplocenky nebo provádět zimní a letní nátěry, které zabrání okusu.

To jsou všechno finančně docela náročné záležitosti. Má to člověk brát tak, že to k vlastnictví lesa patří, nebo může někde získat pomoc?

Na podporu těchto činností existují dotační tituly, jen je potřeba znovu se obrátit na státní správu. Člověk musí věnovat čas vyřízení dotace, nebo o to někoho požádat.