Z otce na dceru. Prodejně v Malé Morávce velí žena stavařka

„Tatínek původně učil na zdejším lesnickém učilišti pracovat učně s pilou. Tehdejší technik značky STIHL pan Kosička za ním přijel a nabídl mu možnost stát se odborným prodejcem,“ vzpomíná. Učiliště se tehdy zavíralo a otci zbývalo pár roků do důchodu, a tak v roce 1994 proměnil garáž v suterénu svého rodinného domu v malou prodejnu. Ta je mimochodem na stejném místě dodnes, i když si ji jeho dcera později upravila podle svých představ. Stejně jako celý dům, který sama jako stavařka postupně zrekonstruovala.

„Tehdy jsem bydlela již ve svém domě s velkou zahradou. Přes tatínka jsem poznávala jednotlivé produkty. Jako první jsem v naší obci měla sekačku, záhy jsem si osahala křovinořez a další stroje STIHL potřebné pro údržbu zahrady. I díky nim jsem kdysi vyhrála třetí místo v soutěži o nejkrásnější zahradu naší obce,“ říká s pýchou v hlase Slaměníková. Postupně se do rodinného podniku víc a víc zapojovala, až v roce 2004 opustila dosavadní práci ve státní správě, která ji nenaplňovala, a zřídila si svůj živnostenský list. V tátovi měla skvělého parťáka, který své dceři předával know-how a zkušenosti.

Rodinná idylka ale trvala jen necelé dva roky. Otce postihla mozková příhoda a ze dne na den bylo jasné, že nebude moci v práci pokračovat. „Naučila jsem se toho od něj hodně, ale zdaleka ne vše. Váhala jsem, jestli prodejnu vést dál, ale věděla jsem, že nemám co ztratit. Musela jsem si na všechno přijít sama, vše si sama osahat a vyzkoušet, abych věděla, co zákazníkům nabízím. Potřebuji rozumět všem technologiím, aby mě zákazníci nenachytali, uvědomuje si. A vyplatilo se, v roce 2008 získala autorizaci a sama se stala odbornou prodejkyní.

Jako ryba ve vodě

Jak se jí žije ve světě plném strojů a technologií? „Moji zákazníci jsou mi lidsky blízcí. Vždy mě zajímá, na co budou nový stroj potřebovat a na jakou práci si ho pořizují, a podle toho dokážu poradit nerozhodnému člověku i firmě. Celý život pracuji v mužském kolektivu, umím si za tu dobu muže zpracovat tak, že se vzájemně respektujeme. A když se objeví nějaký škarohlíd, nerozhodí mě to,“ usmívá se.

Skladba jejích zákazníků se za ty roky hodně proměnila. Zatímco dřív brali za kliku její prodejny především těžaři a muži s pilou, dnes si tu podávají dveře také chataři a „hobbíci“, ale i ženy, které si stejně jako ona pořizují aku výbavu. „Po příchodu aku zařízení na ně nedám dopustit a už s ničím jiným doma nepracuju. Tyto stroje jsou pro mě mnohem lépe ovladatelné než ty motorové, nemusím řešit dolévání benzínu, nebrní mně z nich ruce, a hlavně jsou mnohem lehčí. Nejraději z nich mám aku křovinořez a pilu,“ říká a zdůvodňuje to mimo jiné tím, že s ním může pracovat v neděli. „V Morávce máme kvůli chatařům vyhlášku zakazující práci s motorovými stroji ve sváteční den. Akumulátorové stroje mi přináší klid a kromě toho mi šetří i nervy, protože když jsem během nedělního odpočinku podle špatného zvuku poznávala nedostatky jednotlivých strojů, tak to jsem vážně ‚trpěla‘.“

Aktivní odpočinek

Před čtyřmi lety udělala ve svém životě radikální řez a vrátila se zpátky do domu svých rodičů v Malé Morávce, kde pečovala o svoji maminku a velkou zahradu. Udržuje tady květinovou louku a pěstuje kvetoucí keře a stromy, které jsou pastvou pro včely. Její tatínek byl totiž včelař, takže na ně myslí i při výběru vhodných rostlin do své zahrádky. Po jeho smrti včelstva darovala kamarádovi, který se jim věnuje dál. „Během letní sezony zkrátka nejde dělat naplno víc věcí, prodejna a moji zákazníci jsou pro mě na prvním místě,“ říká jednoznačně.

Miluje procházky po okolních kopcích, kam často vyráží na procházky a za turistikou. V lednu a v únoru odpočívá doma u krbu a užívá si sníh a lyžování. Loni v listopadu se odměnila neobvyklou dovolenou a po všech letech věrné služby zákazníkům odjela s kamarádkou na 16 dní do Peru. Vyčistila si tam hlavu, našla vnitřní klid a přijela nabitá energií. A s novou chutí do práce. „Celá covidová doba pro mě byla nekonečná sezona, cítila jsem, že začínám být vyhořelá, a to i přes to, že mi přinesla spoustu nových zákazníků a navýšila prodeje i obrat,“ říká. Chyběl jí ale osobní kontakt s kolegy-prodejci a techniky. „Každý jsme jen seděli ve svých prodejnách a věnovali se svým zákazníkům. Těším se na nová školení, protože to je právě ta příležitost pro sdílení zkušeností, které online formou nahradit nelze. Potřebuji být pořád v obraze a věřím. Covid a současné světové dění mě naučily přestat plánovat a žít tady a teď,“ říká rozhodně.

Vizitka prodejkyně: