Žena zvládá nářadí stejně dobře jako muži, dokazuje úřednice a přemýšlí o živnosti

„Začalo to asi před osmi lety. Koupila jsem chalupu v rekreační oblasti ve východních Čechách na celoroční bydlení. Vzala jsem si hypotéku a jako jakýkoliv jiný člověk, který se v životě nesetkal s prací se dřevem, jsem si na doporučení najala firmu na rekonstrukci, která mě ale neuvěřitelně vzala na hůl,“ líčí Sýkorová, které tehdy oslovení řemeslníci „přestřelili“ rozpočet bez předchozí domluvy o víc než třetinu. Zdravě se naštvala a začala si sama hledat, kolik stojí který materiál a co tvorba podlah, obložení nebo pergol obnáší. „Nepřišlo mi to tak nemožné, a tak jsem se do toho pustila sama. Složité věci, jako byla kuchyňská linka, jsem nechala odborníkům, ale třeba terasu jsem si za pomoci kamaráda udělala sama. To on mě základy tesařiny naučil,“ říká Tereza, která od té doby ušla dlouhou cestu.

Dnes si víceméně všechno kolem domu vyrábí sama, loni zvládla i ten zahradní domek, který už slouží jako dílna. Přemýšlí o tom, že by se pustila do stavby patra a s obdobnými pracemi pomáhá i kamarádům. Dokonce tak často, že by se tím ráda i živila. Jen ji ještě pár věcí brzdí.

„Chci si dodělat i výuční list, ale možnosti praxe na školách v okolí jsou zatím omezené, je potřeba se domluvit. Právě na praxi mi ale záleží nejvíc, učit se z videí zvládnu i sama doma,“ krčí rameny žena, kterou při práci se dřevem od začátku provází značka Stihl.

Začátek? U spadlé švestky

První pila, kterou kdy pořádně vzala do rukou, byla postarší MS 250. Poprvé ji nastartovala, když kamarádce spadla po bouřce na zahradě švestka – chtěla si na její likvidaci někoho povolat, ale Tereza namítla, že pokud má pilu, zvládnou to přece samy. Pak si právě tuhle pilu dlouho půjčovala na vlastní práce, až si na jedny Vánoce udělala radost a koupila si vlastní MS 251. „Dělám to tak postupně už dlouho, skoro z každé výplaty si koupím nějaké nářadí nebo stroj, takže už mám dost dobře vybavenou dílnu,“ má radost povoláním úřednice, která ale při takových nákupech naráží na různé předsudky.

„Třeba na jednu pilu jezdím pro dřevo a palubky už spoustu let a vždycky se tam najde někdo nový, kdo plácne něco jako: ‚Á, panička si přijela pro prkýnka!‘, jako by to bylo něco nemyslitelného. A podobné to bývá i v železářstvích nebo obchodech s nářadím,“ vysvětluje Sýkorová, proč raději to, co jde, kupuje na internetu.

U pily to ale dělat nechtěla. Předvybrala si dva modely a zamířila k autorizovaným prodejcům Stihl, protože potřebovala přece jen radu. „Ti jsou naopak skvělí, aspoň tady u nás v Chrudimi. Vůbec se na mě nekoukali skrz prsty, a když jsem jim řekla, že potřebuju pilu na tesařinu i chystání dřeva na topení, dobře mi poradili. Ze dvou vybraných mě dokonce přesvědčili ke koupi té levnější, protože je lehčí a líp se mi s ní bude pracovat. A měli pravdu,“ líčí vzpomínku na jednu z lepších zkušeností. A doufá, že budou přibývat podobně jako ty pracovní. Jen ve svojí rekreační oblasti totiž vidí spoustu potenciální práce – většina zdejších chat se stavěla v 70. letech, takže dnes už je na každé vidět, že potřebuje větší či menší úpravy. Tereza se tak nedávno postarala například o fasádu a obložení chalupy jedné z kamarádek, jejíž manžel pracuje v IT a ruční práce zkrátka nejsou jeho hobby. Zato sama Tereza Sýkorová je zbožňuje. „Mám strašně ráda vůni čerstvého dřeva a líbí se mi, jak mi po několika hodinách práce vyroste pod rukama konkrétní věc. To člověk na úřadě zase tak často nezažije,“ pousmívá se rázná, zručná žena.